HISTORIE KLUBU

Přelom 19. a 20. století znamenal ve vývoji fotografie její rozšíření do sféry zájmové, tedy amatérské, což se odrazilo i ve spolkovém hnutí. Už v roce 1908 vzniká Klub fotografů amatérů na Královských Vinohradech, předchůdce našeho dnešního Klubu fotografů amatérů Praha.
 
Ustavující schůze nového fotoklubu se konala dne, 7. 3. 1908 a členové se nejprve scházeli v restauraci U Riegra v Šumavské ulici. Nezbytný ateliér a laboratoř vznikly úpravou zahradního altánku. Prvním předsedou fotoklubu byl zvolen Dr. Albert Keclík. Stali jsme se tak druhým fotoklubem v českých zemích tehdejšího Rakouska-Uherska, a posléze i druhým nejstarším fotoklubem v Československu.

Členská aktivita nezůstala jen u založení klubu. Již v následujícím roce se fotoklub přestěhoval do nové místnosti v Palackého ulici, která skýtala lepší pracovní podmínky a hlavně zde bylo možné připravit fotografie pro první výstavu. Konala se v roce 1911 v Rudolfínu a bylo na ni vystaveno 300 fotografií od 38 členů. Mezi vystavenými pracemi vynikaly zejména fotografie Ing. Aloise Zycha.

Když začala první světová válka, stal se předsedou klubu hr. Waldstein a klub se v roce 1915 přestěhoval do Nerudovi ulice č. 54. Zde byl k činnosti malířský ateliér, klubovna a tři temné komory; v těchto prostorách se konala druhá členská výstava. 

Po válce se ujal vedení klubu Ing. Alois Zych a třetí klubová výstava se uskutečnila opět v prostorách v Nerudově ulici. Dvacátá léta znamenala rozšíření členské základny fotoklubu. Z té doby se nám zachovaly některé údaje: v roce 1926 činil počet členů fotoklubu 241 / z toho 10 přispívajících a 2 dopisující/, zápisné bylo 20,- Kčs a vložné / jednou pro vždy/ 500,- Kčs a roční příspěvky 70,- Kčs. Schůzky se konaly každou středu a členové mohli využívat moderně vybavený ateliér, temné komory s dvěma zvětšovacími přístroji a dvěma kopírovacími, odbornou knihovnu, ale také mohli navštěvovat kursy pro začátečníky i pokročilé.

Fotoklub navštěvovaly výrazné osobnosti tehdejší fotografie, jako např. Fabinger, Funke, Jeníček, Koblic a jiní, které výrazně ovlivnily tvorbu členů a vytvořily určitou tradici v rychlém přejímání nejen technických novinek, ale i nových myšlenek a tvůrčích proudů do klubového života.

V průběhu 20. let silně ovlivnil klubovou tvorbu Čechoameričan Dr. D. J. Růžička, který při svých návštěvách vlasti neopomněl navštěvovat vinohradský fotoklub. V roce 1936 byl Dr. Růžička jmenován čestným členem fotoklubu.

Významným v životě fotoklubu se stal rok 1929, kdy fotoklub přesídlil do nově vystavěného
paláce Valdek na Královských Vinohradech, kde si nechal zřídit prostory nejen pro klubovnu, ale též pro rozměrný ateliér, pracovnu, 9 fotokomor a místnost kustoda. Kvalitní program fotoklubu a jeho moderní vybavení se staly významnou součástí amatérského hnutí a v průběhu let se řada členů fotoklubu dala i na profesionální dráhu.

Změna klubových prostor prospěla růstu klubové aktivity. Zvýšil se počet přednášek, kursů a výstav a systematicky se obesílaly zahraniční výstavy. Činnost klubu se stala známou v ČSR i v zahraničí a byla v té době reprezentována především jmény Ing. Alois Zych, O. Herman, Voříšek, Josef Pelech, Ing. F. Oliverius, a Julius Andres. Fotoklub navštěvovaly takové osobnosti, jako Fabinger, Funke, Jeníček, Koblic a další, kteří významně ovlivnili tvorbu členů a vytvořili tradici v rychlém přejímání nejen technických novinek, ale i nových myšlenek a tvůrčích proudů do klubového života. Proto se v klubu velmi rychle upouštělo od tehdy ještě stále oblíbených olejotisků a uhlotisků, přestávaly se fotografovat sentimentální nálady a začala se prosazovat moderní živá fotografie.

Osud fotoklubu byl poznamenán událostmi za 2. světové války a zejména v období komunistické totality, kdy vedení fotoklubu muselo čelit nejen tlaku zideologizované státní kultury, ale v letech normalizace i snaze zbavit fotoklub jeho tradičních prostor. Ve vedení fotoklubu, který po včlenění do struktury státní zájmové činnosti po roce 1948 působil pod hlavičkou Tatra Smíchov a později se stal součástí útvarů zájmové činnosti Ústředního kulturního domu železničářů, se našli lidé, kterým se podařilo pokračovat v odborném vzdělávání členů a prosadit poměrně rozsáhlou výstavní činnost, nejen účastí na mezinárodních salonech, ale i při pořádání vlastních výstav. K nim je třeba přičíst i putovní výstavu pěti měst Pentaphot (Budapešť, Kodaň, Mnichov, Praha a Vídeň) v letech 1971 - 1973, která významně napomohla navázat a udržet kontakty se svobodným světem v dalších letech. Jednotné a cílevědomé vedení fotoklubu hájilo v úzkém manévrovacím prostoru pozice alespoň svobodnějšího tvůrčího vyjadřování fotografickým obrazem a nacházelo i spřízněné jednotlivce na různých úrovních státem řízené kultury, kteří s jistou odvahou minimalizovali dopady ideologie na amatérské kolektivy.

Rozvíjející se postmoderna vedla ve svobodné společnosti devadesátých let a na počátku 21. století k individualizaci fotografie a fotografů. Není žádná prestižní škola a elity spějí ke svému historickému konci. Zájmové spolky a kluby jsou menší, svobodnější a některé i akčnější.

Klub fotografů amatérů Praha je dnes skupinou asi 15 členů, fotografujících široké spektrum žánrů a kategorií. Street foto, portréty, umělecké foto, krajiny, přírodu, architekturu, reportáže. Hledáme a občas i nalézáme nové pohledy na fotografii.